Fascinující fascie

Na této stránce jsou informace o fasciích z bakalářských prací, NZIP, Wikipedie a z dokumentu České televize "Skrytý svět fascií".

1. Proč je o fascie nyní takový zájem?
2. Co to jsou fascie?
3. Druhy fascií
4. Jakou funkci mají fascie?
5. Jakou roli hrají fascie při onemocnění pohybového aparátu?
6. Bolesti bederní páteře a plantární fasticida
7. Fascie se neustále pohybují a mění
8. Atlas fascií
9. Proč fascie způsobují tolik potíží?
10. Bolesti zad a normální nález a naopak. Jak je to možné?
11. Vliv stresu na fascie
12. Tensegrita
13. Fibroblasty
14. Metody ošetření fascií

Proč je o fascie nyní takový zájem?

Anatomie donedávna přehlížela jednu důležitou tkáň, zapomínala na fascie, je to celý doposud málo prozkoumaný systém. Vnímání těla, přenášení síly, pružnost, hojení ran - fascie hrají zásadní roli v mnoha oblastech a často hrají velmi překvapivou roli. V poslední době se však staly fascie důležitým předmětem výzkumu.

Fascie tvoří součást vláknité pojivové tkáně, která se nachází v celém lidském těle. 

Obklopují naše svaly, šlachy, orgány a spojují je s kostmi.

Vazivová tkáň tvoří zhruba 20 % naší tělesné hmotnosti.

V současnosti se fascie dávají do souvislosti s jedním z nejčastějších zdravotních problémů – s bolestmi zad.

Co to jsou fascie?

Fascie neboli povázka je vazivová membrána, která obaluje orgány, svaly, skupiny svalů a mnoho dalších tělesných struktur. Fascie obklopují také krevní a lymfatické cévy a nervy.

Fascie se skládají ze tří hlavních komponent:

• buňky - fibroblasty atd.
• vlákna - kolagenní, elastická
• mezibuněčná hmota - obsahuje kyselinu hyaluronovou

Proporce těchto tří komponent se v každé části těla liší v souladu s lokálními strukturálními požadavky. Například fascie stehna je z vnější části pevnější než z vnitřní části.

Fascie ještě obsahují vodu a to okolo 70 %.

Hustota fasciální tkáně se liší v závislosti na jejím umístění a funkci, proto mohou mít různé fascie odlišnou pevnost nebo pružnost.

Záleží také na orientaci kolagenních vláken:

• nepravidelná orientace vláken zajišťuje pohyblivost a značnou pevnost ve všech směrech,
• rovnoběžné uspořádání vláken poskytuje sice obzvláště vysokou pevnost v tahu, ale pouze v jenom konkrétním směru.

Druhy fascií

• povrchová fascie
• hluboká fascie
• viscerální fascie
• meningeální fascie 

Povrchová fascie – nejspodnější vrstva kůže a obklopuje celý trup a končetiny. Je velmi pohyblivá - elastická, proto obsahuje méně kolagenních vláken než ostatní fasciální vrstvy. Vedou jí krevní a lymfatické cévy a nervy. Podílí se na metabolismu a termoregulaci. Je spojena s hlubokou fascií.

Hluboká fascie – obklopuje jednotlivé svaly, šlachy, vazy a celé svalové skupiny. Její tkáň je tvořena hustými, vzájemně propletenými svazky kolagenních vláken. Při pohybu svalů částečně přenáší i sílu a to i do vzdálenějších oblastí.

Viscerální fascie – vystýlá tělní dutiny (např. hrudní, břišní, pánevní) a obklopuje orgány, které se v nich nacházejí. Skrze tuto fasciální vrstvu k orgánům procházejí cévy a nervy.

Meningeální fascie – obklopuje, zpevňuje a chrání nervová vlákna a jejich svazky

Fascie povrchová a hluková jsou na tvářích, dlaních a chodidlech srostlé.

Fascie tvoří celý fasciální systém.

Fasciální systém – jednotlivé vrstvy fascií plynule přecházejí v další formy pojivové tkáně jako jsou šlachy, vazy, kloubní pouzdra, vazivové chrupavky nebo pojivovou tkáň uvnitř svalů, kolem svalových vláken atd.

Jakou funkci mají fascie?

Fascie mají v pohybovém aparátu důležitou úlohu při přenosu síly. Pohyby se nepřenášejí pouze pomocí svalů, vazů a šlach, ale také prostřednictvím okolních fascií. 

Během pohybu spolu různé svaly spolupracují, jejich tahové síly se přenášejí do sítě fasciálních vláken, a tím se promítají do celkového pohybu těla. Díky fasciím se tak mohou pohybovat i vzdálenější oblasti těla, než jen ty, které se nacházejí v bezprostředním okolí pohybujících se svalů.

Při kontrakci svalu fascie plní funkci pružiny, která usnadňuje návrat svalu do uvolněné (relaxované) polohy. Uvnitř svalů se nacházejí svalová vlákna, která jsou obklopena intramuskulární pojivovou tkání – endomysiem. Svalové snopce jsou obklopeny perimysiem, celé svaly jsou obaleny epimysiem. Endomysium, perimysium i epimysium se řadí mezi fascie a podílí se na přenosu svalové síly.

Fascie obklopují svaly, kosti, orgány, cévy i nervy. Tento "obal" má ochrannou funkci a slouží jako kluzná vrstva pro usnadnění vzájemného pohybu obalených struktur.

Ve fasciální tkáni se nacházejí receptory nezbytné pro propriocepci – vnímání podnětů a přenos signálů předávajících zprávy o aktuální poloze těla a jeho pohybu.

Fascie pravděpodobně plní i další důležité funkce, například při buněčné signalizaci.

Jakou roli hrají fascie při onemocněních pohybového aparátu?

Soudržnost a struktura fascií se může s časem měnit. V určitých oblastech se může například zvýšit nebo snížit pevnost pojivové tkáně, případně i pohyblivost fasciálních vrstev. Na tyto změny mají vliv i metabolické procesy v buňkách pojivové tkáně.

Funkční poruchy fascií mohou vést k místním zatvrdnutím, která rovněž omezují pohyb. Tyto zatvrdliny se mohou rovněž podílet na vzniku bolesti, a to i v oblastech relativně vzdálených od postiženého místa. 

Příkladem je pouzdro kolenního kloubu, které je spojeno nejen s přilehlými vazy, ale prostřednictvím fascií například až s hýžďovými svaly; tyto dvě vzdálené struktury se tak mohou navzájem ovlivňovat.

Mezi příčiny, které mohou vést ke změnám ve fasciální tkáni, patří například:

• dlouhodobé přetěžování pohybového aparátu
• nedostatek pohybu
• některé pohybové nebo tahové podněty
• stres
• procesy stárnutí
• zánětlivé procesy
• léky
• zranění.

Přesná struktura a funkce fascií a vzájemné vztahy fasciálního systému jsou předmětem intenzivního výzkumu. Ve fyzioterapii je využívána široká škála technik a metod, např. dynamický strečink, fasciální manipulace, rolfing, foam rolling apod. 

Mnozí, kdo tyto metody praktikují, uvádějí příznivé klinické zkušenosti s jejich účinností, existuje však jen málo přesvědčivých výsledků medicíny založené na důkazech.

Bolesti bederní páteře a plantární fasticida

Na severovýchodě USA učí Thomas Myers budoucí fyzioterapeuty. Je autorem průkopnické knihy Anatomické vlaky. 

Už dlouho byl přesvědčený, že fascie propojují celé lidské tělo jako síť. Teprve v posledních letech se jeho předpoklad potvrdil. 

Když za mnou přijde člověk s plantární fasticidou, málokdy přinese pořádný výsledek jen léčba plantární fascie, tedy vlastně chodidla, myslím tím dlouhodobě. Nejlepšího dlouhodobého výsledku jsem dosáhl, když jsem se zaměřil na celou dolní končetinu, zadní svaly stehen nebo dokonce i na místa pod zátylkem a na krku, protože jsou součástí jednoho systému.

Myers je přesvědčen, že vazivová tkáň je propojena a tvoří nespočet drah:

• Od hlavy se rozšiřuje k nohám.
• Od jedné ruky přes rameno ke druhé ruce.
• A dokonce obtáčí celý trup.

Věří, že když nás bolí na jednom místě, příčina může ležet v úplně jiné části těla. 

Když si například představíte někoho s bolestí bederní páteře, ta může mít mnoho různých příčin. Může vycházet z klenby, z kolen, z oblasti boků, z ramen. Oblast mezi rameny a bederní páteří tvoří jeden velký trojúhelník, je zřejmé, že na sebe mají vliv. Když se snažím odstranit potíže v oblasti bederní páteře, nemůžu si nedovolit podívat se všude, protože nevím kde je zdroj obtíží.

Tensegrita fasciální sítě bude ukazovat na bederní páteř a to je pro nás všechny velmi slabé místo. Ale to neznamená, že v bederní páteři je původ bolesti. Musím prohlédnout celý vzorec, celý ho musím prošetřit a zjistit, jestli je šance, že bolest půjde nějakým způsobem trvale odstranit.

Fascie se neustále pohybují a mění

Vrstvy pojivové tkáně se posouvají tam a zpět. Molekuly se uspořádávají do fibril – vláken. Vypadá to jako úplný chaos, ale není. My lidé vlastně tvoříme opravdovou síť vláken, která vedou z povrchu kůže až do hlubin volné pohybové tkáně a buněk. Vše je propojeno touto mimořádně pružnou vláknitou strukturou a je to souvislá struktura, žádný volný prostor, všechno je propojeno.

Atlas fascií

Na univerzitě v italské Padově zkoumá fascie anatomka prof. Carla Stecco, říká, že fascie jsou opravdu důležité, protože bez nich bychom opomněli celou jednu tkáň, jako bychom zapomněli na nervy nebo na žíly. Je to orgán. A musíme pochopit jak s ním zacházet a jak o něj pečovat.

C. Stecco vysvětluje studentům, co je to fasciální tkáň, pomocí ovoce. Tento grep nám pomůže pochopit, co jsou fascie a jak jsou spojeny se svaly. Když ho rozřízneme, vidíme nejen dužinu, ale i vláknité složky, které dužinu grepu rozdělují do jednotlivých dílků a drží je pohromadě.

Všimněte si jak má extrémně tekutou strukturu, jak snadno se s ní dá pohybovat. Je celá složená jen z vody, proteoglykanů a tkáně.

Přímo pod kůží se nacházejí povrchové fascie, hluboké fascie obklopují naše svaly a svalová vlákna podobně jako střívko klobásu. Fascie obklopují i orgány, dokonce i mozek je chráněn touto tkání.

S pomocí mnoha anatomických analýz vytvořila C. Stecco atlas fascií. Poprvé v dlouhé historii lekařské anatomie je tato tkáň systematicky zdokumentována.

Proč fascie způsobují tolik potíží?

Robert Schleip je biolog a psycholog a patří k nejznámějším německým badatelům, kteří se fasciemi zabývají. R. Schleip chce určit různé funkce fascií a zjistit z čeho se tato vláknitá bílá tkáň přesně skládá. Fascie tvoří fibroblasty a okolní struktury známé jako matrice. Fibroblasty jsou buňky pojivové tkáně. Mimo jiné produkují kolagenová vlákna, hlavní stavební prvek matrice. Fascie si samy vytvářejí vlastní kolagenový obal. Díky kolagenu mají fibroblasty hojivý účinek, ale příliš mnoho kolagenu může také škodit.

R. Schleip studoval, jak se tkáň změní, když se musí po úrazu rameno zafixovat. Jejich studie potvrzuje jak mimořádně důležitý je pro pojivovou tkáň pohyb. Po třech týdnech v zafixované pozici bez pohybu začala mít tkáň silnější chaotickou strukturu.

Výsledkem bádání je, že nedostatek pohybu vede k nadměrnému množení struktury pojivové tkáně a tím ke ztrátě jejich funkce. To je rozhodující objev.

Znamená to, že pro udržení funkce naší pojivové tkáně je pohyb nezbytný.

Fascie potřebují pravidelnou stimulaci jinak ztratí pružnost, ztuhnou a slepí se.

Lidé se sedavým zaměstnáním, kteří pravidelně nesportují, budou mít pravděpodobně zhoršenou funkci fasciální tkáně. Kromě toho lidi z kanceláří často trápí bolesti zad, takže souvislost mezi deformovanou fascií a bolestmi zad zní logicky.

Bolesti zad a normální nález a naopak.

Jak je to možné?

Na Harwardově lékařské škole v Bostnu studuje E. L. funkci pojivové tkáně při bolestech zad. Jako lékařka si často nevěděla rady jak léčit pacienty s chronickou bolestí zad. Rozhodla se, že do problému pronikne hlouběji.

Existuje spousta lidí, kteří mají bolesti zad, chronické bolesti zad, ale na RTG nebo magnetické rezonanci páteře, což je místo kde lidé obvykle hledají příčinu bolesti, mají nález normální, žádná stopa po něčem co by mělo způsobovat bolet. Naopak spousta jiných pacientů má hrozivé výsledky z magnetické rezonance, degenerované disky, ale nic je nebolí.

Takže jsme si říkali, dobře a co thorakolumbální fascie, protože ta tvoří v zádech velkou strukturu. V podstatě spojuje ramena a boky, je to velký list pojivové tkáně.

Jak je vidět z ultrazvukových snímků paže, fascie jsou uspořádány ve vrstvách. Když se hýbeme, vrstvy se posouvají sem a tam. To platí i pro fascii na zádech.

E. L. objevila, že bolest zad je spojena se schopností pojivové tkáně klouzat. Máme dvě takové vrstvy, a když se ohneme v zádech, vrstvy u zdravého člověka se dokážou posunout asi o 75 % své délky. A my už víme, že u lidí s bolestmi zad je pohyb těchto vrstev snížený až o 50 %.

Takže víme, že dochází ke sníženému klouzání mezi oběma vrstvami. Stejně jako její německý kolega R. Schleip, E. L. je přesvědčená, že za to odpovídají buňky pojivové tkáně. Když vyprodukují příliš mnoho kolagenu, klouzání vrstev začne být obtížnější.

Pokusy s krysami dokázaly, že cvičení a pohyb může nadměrné produkci kolagenu bránit. Provádíme experimenty, kdy pokusnému zvířeti způsobíme drobné zranění, jen velmi malé zranění, a potom zvíře navedeme na to, aby se protahovalo nebo naopak neprotahovalo. A zvíře dvakrát denně velice pěkným a jemným způsobem protahujeme. Zjistili jsme, že zvířata, která se protahovala, se léčí rychleji a jejich zranění brzy zmizí.

Pod mikroskopem E. L. objevila jakou to má příčinu. Fibroblasty se rozšiřují až o 200 % a nejen to, roztažené buňky také přenášejí chemické signály, které způsobují uvolnění tkáně. To bylo něco nového.

V podstatě jsme zjistili, že ztuhlost pojivové tkáně minutu od minuty aktivně regulují fibroblasty. Takže se jedná o dynamickou aktivní buněčnou regulaci napětí pojivových tkání.

A to by mohlo být důležité, protože zjišťujeme, že když například na tkáni provádíte akupunkturu, fibroblasty skutečně reagují a rozšiřují se. To pomáhá tkáni, aby se uvolnila.

A stejné je to s protahováním, protože aktivní strečink i akupunktura mají uvolňující účinek na buňky a tedy i na ztuhlou tkáň.

Můžeme něco aktivně udělat i s naší bolestí. Je jasné, že bolesti zad mají příčinu v nedostatku pohybu a nesprávném držení těla.

Vliv stresu na fascie

Badatel v oblasti fascií R. Schleip chystá další výzkum příčin bolesti zad. Pro svůj experiment připravuje kousky izolované fascie. Dá se říct, že se jedná o živou fascii, pak přidáváme různé biochemické látky, které jsou aktivní při regeneraci tkání. Potom zjišťujeme, do jaké míry se fascie dokáže stáhnout sama nezávisle na svalech a nervových systémech. Výsledky jsou ohromující.

Experiment zcela jasně ukazuje, že fascie v reakci na přidané látky sama stahuje, opravdu reaguje nezávisle na jakýchkoli svalových nebo nervových podnětech a nejen to.

Opravdu vzrušující je, že jsme našli látky, které mají na fascie vliv a které nutně nesouvisejí se zánětem, ale také s emočním stresem. To byl samozřejmě pro nás průlom, když jsme zjistili, že fascie na to opravdu reaguje velice pomalu a trvale.

Tím se podařilo odhalit pravděpodobný mechanismus pro něco, co mnozí lidé s bolestmi intuitivně vědí, že emoční stres může působit fyzické napětí a bolest. 

Když budu několik týdnů ve stresu a pořádně se neuvolním ani ve spánku, hlavní napětí nebude v červených svalových vláknech, ta se uvolní poměrně rychle.

Napjatá je především bílá fasciální tkáň, která tvoří obal okolo svalu. Jako fyzioterapeuti to můžeme i cítit, že není ztuhlý vnitřek svalu, ale obal okolní membrána. A tento mechanismus teď blíže zkoumáme.

Tensegrita

Stejný mechanismus dobře zná a zkoumá i terapeut Thomas Mayers. 

Díky fasciím své tělo vnímáme, všechno je v něm na správném místě a drží tvar. Vědci tento stav nazývají tensegrita. 

Tensegrita (z anglických slov tension a integrity) je princip strukturálního vztahu, ve kterém spolupůsobí pevná tělesa namáhaná na tlak a sítě přenášejících čistě tah. Vytváří se tak statické soustavy prostorových těles, které si díky rovnováze napětí (tension) zachovávají svou celistvost (integrity).

Mechanismus tensegrity je příklad mechanismu, který v zásadě podobá tomu, co vidíme u fascií. Fungují jako celá propojený systém. Jak vidíte, tohle jsou jen tyčinky a gumové pásky a celý kus je postaven tak aby se tyčinky vzájemně nedotýkaly. Všechno drží na místě jen gumové pásky. 

Když uvidíte kostru, klasickou kostru ve školní třídě, který má kosti spojené pomocí drátků, řekne si aha, mám v těle takový rám z kostí a jednotlivé svaly se okolo něho pohybují jako na drátěných jeřábech. Jenže to není pravda. Vaše kosti plovou uvnitř pojivové tkáně. Kdybych uměl čarovat a nechal zmizet všechny 

Toto je vzorný prototyp klasické konceptu páteře. Model s kostrou jako nosnou konstrukcí a páteř jako stožár, který nese celý stan, který je měkčí. Až donedávna jsme si právě takto představovali páteř. A tady vidíte pěkný model tensegrity, toto jsou obratle, ale neleží jeden na druhém a netlačí se na sebe, ne. Pokud fasciální prvky - gumové pásky mají dobré elastické předpětí, obratle jsou zavěšené.

Takže můžete mít dokonce i opotřebovaný obratel, ale pořád můžete chodit vzpřímeně.

Samotná páteř tedy nemusí být příčinou chronické bolesti zad, přispívá k ní i nesprávné držení těla, nedostatek pohybu a stres. 

Pokud má být naše tkáň zdravá, musíme pravidelně cvičit.

A pak je tu další důležitá složka – voda. 

Naše elastické pojivové tkáně ukládají obrovské množství vody a to je možná největší tajemství fascií. 

V závislosti na věku tvoří pojivovou tkáň až 70 % právě voda. Provázání vody jsou důležité buňky pojivové tkáně – fibroblasty.

Fibroblasty

Fibroblast je základní buňka vazivové tkáně rozptýlená u člověka v různých částech těla. Produkuje do okolí extracelulární matrix (mimobuněčnou hmotu) a různá vlákna (kolagen atp.). Má obvykle hvězdicovitý tvar, z výrazných organel zejména buněčné jádro, vyvinuté drsné endoplazmatické retikulum, Golgiho aparát a mitochondrie.

Prof. Carla Stecco identifikovala různé funkce fibroblastů. Tady vidíme dvě různé buňky. Obě jsou fibroblasty, ale mají naprosto odlišné funkce. Tato buňka pravděpodobně produkuje kolagen. Zatímco v druhé buňce vidíme tyto malé tečky.

Když snímek ještě zvětšíme, uvidíme vnitřek a hlavně ty drobné tečky, jsou to proteoglykany a především kyselina hyaluronová. Takže vidíme, jak dvě podobné buňky produkují různé extracelulární látky.

Kyselina hyaluronová je mazivo pro naše pojivové tkáně, tato látka vytváří další molekuly různého stupně rozvětvení a velikosti, aby vyvinuly houbovitou síť, který bude vázat velké množství vody. Čím méně kyseliny hyaluronové naše tkáň naváže, tím méně jsme pohyblivý.

V Německu zkoumají kyselinu hyaluronovou R. Schlep. Experimentuje s různými terapiemi, které by zvýšily obsah vlhkosti fascií a její kluzné kapacity. Doufám, že manuální techniky pomohou obsah vody znovu zvýšit. A co je na tom úžasné, věřím, že prostřednictvím této výměny vody v tkáních, se zároveň odstraní zánětlivé látky a tkáň se vyčistí.

Nejprve měří obsah vody v tkání, zdá se je poměrně vysoký. Pomocí speciální masážní techniky R. Schleip vyvíjí tlak na fascii v zádech pacienta.

Tyto staré techniky rolfterapie zaměřené na pojivové tkáně jsou vůbec to nejúčinnější, co jsme dosud našli a otestovali. Při této metodě působíme na kůži velmi pomalým, ale silným tlakem.

Můžete si to představit tak jako když velice pomalu ale silně vymačkáváte vodu z houby, dokud nevyprázdníte každý pór. Zdá se, že hodnoty potvrzují, že manuální terapie může pomoci znovu naplnit rezervy vody ve fasciích i obnovit pružnost tkání. Tak to vypadalo před terapií, tady vidíte, jak jsme vytlačili vodu jako z houby. A když jsme skončily mechanické ošetření, tkáň se znovu naplnila vodou. A tady začal být výsledek zajímavý.

Když jsme vyvíjeli dostatečný tlak dostalo se do tkáně ještě více vody než měla na začátku. Jinými slovy vytlačujete starou vodu z houbičky a když to uděláte dostatečně silně několikrát za sebou, houba dokáže znovu nasáknout ještě více vody než měla před tím, což je samozřejmě zajímavé.

Myšlenka spočívá v tom, že masáž upravuje kolagenová vlákna, fibroblasty produkují čerstvou kyselinu hyaluronovou, nová voda nahradí starou, což umožní, aby fascie znovu hladce klouzala.

Není pochyb o tom, že masáže stimulují buněčný metabolismus, aktivní pohyb ale přináší do tkání ještě větší dynamiku.

Udržení těla v pohybu vede ke zvýšení tělesné teploty, což stimuluje metabolismus.

Každé zvýšení teploty o jeden stupeň Celsia zvýší enzymovou aktivitu zhruba o 10 %. 

Ukazuje se, že při pravidelném cvičení dokážou fibroblasty už během 3 dnů začít vyrábět kolagen a uvolňovat matné fascie. Může však trvat celý jeden rok než se stmelená slepená tkáň úplně regeneruje.

Mezinárodní výzkum fascií se v posledních letech obrovsky posunul dopředu. Ve fascinujícím světě fascií zůstává mnoho otázek nezodpovězených, ale jedna věc je jistá, tato síť spojující tělesné tkáně, jejichž význam byl tak dlouho opomíjen, je právě tím místem, kde vzniká mnoho poruch. A odkud také můžeme začít s uzdravením.

Metody ošetření fascií

• Fasciální manipulace dle Luigi Stecca
• Baňkování
• Ošetření pomocí nástrojů, ( IASTM - Instrument Assisted Soft Tissue Mobilization), Gua sha nože 
• Válcování (foam rolling), Dr. Moshé Feldenkrais

Zdroje:

1. NZIP
2. dokument Skrytý svět fascií, Česká televize, 2019
3. Dita Šlanhofová: Fascie a její význam v pohybovém systému člověka. Bakalářská práce, Olomouc, 2020.
4. Jaromír Kalný: Význam fasciálního systému ve fyzioterapii. Bakalářská práce, Plzeň, 2020.
5. Wikipedie